Jan Hruška - maliar, ktorý maľoval radosť pre radosť druhých

Okamih, keď sa mi do rúk dostala kniha "Jan Hruška, o malíři, který maloval radost pro radost jiných", ktorú napísal Ladislav Pukl, si zapamätám navždy. Vtedy som si uvedomila aké mám veľké šťastie. Mala som vytúženú knihu s osobným venovaním autora, ale to nebol ten dôvod. Osud mi do cesty priviedol vzácneho priateľa a tá kniha, v tom okamihu, akosi zhmotnila môj pocit šťastia.

Tento rozhovor nebude preto len o knihe o veľkom insitnom maliarovi, ale aj o autorovi tejto knihy a jeho veľkom srdci, ktoré bije pre naivné umenie.

Poznám Ťa ako človeka, ktorý je dlhé roky bytostne spätý s insitným, naivným umením. Ako to začalo? Aké bolo Tvoje prvé stretnutie s umením?

Moje první setkání s naivním uměním bylo už hodně dávno, tak kolem roku 1973, v Domě umění města Brna. Zaujalo mě a nadchlo svojí bezprostředností, koloritem, příběhy lidí, které jsem neznal, ale oslovilo mne. Toto umění je tvořeno bez zábran, bez pravidel, svět jak ho vidí a cítí autoři, zde jsem poznal i tvorbu Jana Hrušky. Byla zajímavá i svoji specifickou tvorbou. Maloval pomocí injekční stříkačky.

Venuješ sa aktívne podpore naivného a neprofesionálneho umenia a tiež výtvarníkov. Si predsedom Spolku naivního a amatérského umění. Povedz nám o tomto spolku a jeho aktivitách viac.

Účelem a poslání Spolku je především podpora a popularizace naivního umění a jeho autorů, vytvoření sbírky naivního umění, pořádání veřejných akcí propagujících naivní umění.

Foto: zľava doprava - Ladislav Pukl (predseda Spolku naivního a amatérskeho umění), Martina Rudolfová (podpredsedníčka Spolku) a Vladimír Jandásek (člen Rady Spolku)

Spolek organizuje medzinárodné stretnutie výtvarníkov na zámku Lysice s názvom "In memoriam Jana Hrušky". Ako sa zrodil nápad na toto podujatie?

Jednou z hlavních činností je organizace pravidelných pracovních setkání naivních umělců, tzv. "Tvoření". První Tvoření pod názvem "In memoriam Jana Hrušky" úspěšně proběhlo od 2.8. do 8.8.2014 na zámku v Lysicích a další se koná každoročně opět na Lysickém zámku. Tvoření probíhá při běžném provozu a tak návštěvníci zámku mohou vidět naivní umělce při jejich práci. Tvoření doprovází i výstava děl účastníků. Každý z účastníku Tvoření ponechá jedno ze svých děl Spolku a postupně tak vzniká sbírka současného naivního umění. Jan Hruška byl rodák z Lysic. Několikrát měl výstavu v Lysicích a také na Zámku. U poslení jeho výstavy, nebo vlastně už jen výstavy bez jeho účasti vznikl nápad, že by bylo super, pod záštitou jeho jména, vytvořit mezinárodní setkávání naivních a amatérských umělců. Tak jsem já, paní kastelánka zámku Martina Rudolfová a Ing. Vladimír Jandásek založili Spolek, no a už jsme nastoupili do vlaku, který se rozjel a myslím celkem úspěšně. To ovšem musí posoudit i umělci, kteří se tohto workshopu účastní.

Medzinárodné stretnutie naivných a amatérskych umelcov "In memoriam Jana Hrušky"

Umelci si pokladajú za veľkú česť, ak ich Spolek na toto podujatie pozve. Môžem potvrdiť, že atmosféra na tomto maliarskom stretnutí je úžasná. Pre mňa to bola ako dovolenka s rodinou a priateľmi. Ovplyvnila tento rok stretnutie situácia s koronavírusom?

Ano ovlivnila. Tak jako každého člověka na světě. Letos jsme připravovali už VII. Ročník mezinárodního setkání umělců, taky jsme měli v plánu uspořádat velkou Výstavu ze sbírky našeho Spolku, pod záštitou města Brna, ale vše padlo. Nevadí, jen se to vše přesunulo do dalšího roku a doufáme, že to bude zase krásné setkání ze super lidma. Je to pro nás velká pocta, když i ty osobně jsi se cítila, jako na dovolence s rodinou. A o to nám organizátorům jde, aby to nebylo oficiální, škrobené, proto ani nezadáváme témy tvoření, ale necháváme na každém umělci, aby maloval to, co cítí a jak se cítí. Proč někoho směrovat tam, kde by se necítil dobře. Taky jsem v této koronavirové době vytvořil na Facebooku Mosty-Bridge, velmi jsem si přál, aby se nikdo necítil osamoceně. Vše se utlumilo i výstavy našich přátel a tak proč ne tímto Mostem nespojit lidi, aby se poznali, byť jen virtuálně. Můžu ti říct,že jsem s tímto spokojen. Krásné odezvy zůčastněných autorů, a to člověka potěší že práce i čas strávený přípravou je k něčemu, a není to děláno jen pro efekt. A doufám,že i nová přátelství přetrvají a s některýma se určitě setkáme na Zámku v Lysicích, na mezinárodním workshopu.

Napísal si knihu o veľkom naivnom maliarovi Janovi Hruškovi. Kedy sa zrodilo rozhodnutie napísať ju? Ako vôbec kniha vznikala?

Toto rozhodnutí nepadlo ze dne na den, tato myšlenka trvala delší dobu, ale nakonec jsem se do napsání knihy pustil. Chtěl jsem aby byla hotová k jeho 90. narozeninám, i když nedožitých. Její prentace byla na Městském úřadě v Brně - Řečkovicích. Jan Hruška tam pracoval v Řečkovicích jako vedoucí drogerie až do svého odchodu do důchodu. Radnice má velkou sbírku jeho obrazů, které jí daroval a jako poděkování Radnice vznikla i Výstavní síň Jana Hrušky. Jan Hruška byl patriot jeho Řečkovic a není se ani co divit, vždyť tam nechal a prožil kus svého života. Proto při vzniku knihy jsem se snažil, aby to nebyl suchý výčet výstav a obrazů. Snažil jsem se o to, aby byl zachycen takový jaký celý život byl. Doufám,že se mi ti podařilo.

Priznám sa, že Ti tak úprimne v dobrom závidím, že si mal možnosť vidieť Jana Hrušku pri práci. On vymyslel osobitý, unikátny štýl maľovania. Porozprávaj nám o tom.

Ano. Já jsem měl to štěstí a vidět ho i při práci. Moc lidem se to nepodařilo ,ne že by to nechtěl ukázat, jak vznikají jeho obrazy, ale jeho nervozita a to se mu začala chvět ruka a bylo po malování. Při práci potřeboval klid. To bylo dáno i jeho ojedinělou technikou, maloval pomocí injekční stříkačky. Samzřejmě tomu předcházel čas, než přišel jak upravit injekční jehlu, zkrácení různých průměrů a naučit se namíchání olejových barev. Aby když vznikaly tečky a čárky barva se neslila do barevného koláče. Pomocí teček a čárek vznikaly obrazy s výjevy vesnických prací, fantezie kytic, různá náměstíčka a náměstí, nebo s námětem to co mu utkvělo v paměti z jeho cestování, třeba ve Venezuele, z návštěvy indiánských vesnic v pralese.

Aká bola vlastne jeho maliarska cesta? Aký bol?

Učitě nebyl takový, aby o sobě prohlašoval, že do kolébky dostal malířské štětce a paletu. Začal malovat v celkem vysokém věku,kolem 50 let. Zkoušel různé techniky, štětcem, špachtlí. Jednou zabloudil jeho zrak do šuplíku psacího stolu a tam objevil injekční stříkačku, v dřeveném pouzdře. To měl od války schované ,byl za války praktikantem u zubaře, jeho paní si ho najala, aby pana doktora hlídal. protože si dávkoval morfium. Při jednom pokusu panu doktorovi stříkačku zabavil, a pak najednou bác a stala se nástrojem pro tvorbu. A na tvoji otázku jaký byl? Tak jako všichni naivní malíři, skromný, dobrosrdečný, otevřený, dovedl se těšit z každé maličkosti, byl bezelstný.

Jeho obrazy pôsobia na mňa tak, že sa podvedome začnem usmievať. Jeho tvorba je plná života, kvetín, zvierat, radosti. Máš nejaký obzvlášť obľúbený obraz alebo motív vyskytujúci sa na jeho obrazoch?

Ano, takový jaký byl člověk, tak takové jsou i jeho obrazy. Při podrobnější prohlídce se nám odvíjí i příběh obrazu. Život v plné šíři, jeho radosti, byť je tam vidět i tvdrá práce na vesnici. To jsou obrazy s tematikou žní, senoseče, výlovy rybníku. I pohoda na náměstích, a právě probíhajích jarmarků, radost z vánočního stromu, prodeje kaprů a pečených kaštanů. A teď tvoje nejtěžší otázka, oblíbený obraz nebo téma. A připadám jsi jako kluk v cukrárně, který si má vyrat jeden zákusek z plného pultu. Tak to se nedá, každý obraz má svoje kouzlo a záleží i na člověku jakou má zrovna náladu. Jednoduše řečeno, obrazy Jana Hrušku se mi líbí.

Máš nejaký príbeh alebo zážitok, ktorý sa do knihy nezmestil a rád by si o ňom porozprával?

Určitě mám, a to jsou zápisy v návštěvních knihách, které jsou bezprostřední po zhlédnutí Hruškových výstav... Pane Hruško když se dívám na ty vaše náměstíčka,hned bych chtěla v jednom domě na námestí bydlet, ... bol som s ockom na vašej výstave, už trikrát a páči sa mi vodník a víly. Starší dáma, mladý chlapec, a to jsou jen dva ohlasy, které vypovídají o tvorbě malíře Jana Hrušky.

Taký unikát ako bol Jan Hruška sa nerodí často. Ako na Teba pôsobia dnešní naivní a neprofesionálni umelci?

Ne nerodí, ale i tak je hodně zajímavých malířů, ale i řezbářů, kteří mají osobitý, na první pohled rozeznatelný rukopis své tvorby. I v jejich dílech je vtip, nadsázka, dovedou na plátno zachytit pomíjivé okamžiky života. Jak to pozoruji tento druh umění nevymizne, vždy se někdo nový objeví a je potěšitelné je mezi nimi hodně mladých lidí a to je super. Díky našim Setkáním na worshopu mám hodně přátel, jejich přátelství si cením a vážím. Tyto přátelství jsou doopravdy, ne jenom virtuální a vždy se těším na zprávy o jejich tvorbě, výstavách a všem fandím.

A na záver: Môžeme sa tešiť na nejakú ďalšiu knihu?

Určitě, zatím to jen dozrává, až to dozraje, tak dám vědět a víc neprozradím. Ať je to překvapení.

Tak to sa už veľmi teším :-)