„PRI NAIVNÝCH OBRÁZKOCH POCIŤUJEM VNÚTORNÝ KĽUD“

Keď som prvý raz videla Vladimíra Jandáska, považovala som ho za fotografa. Bolo to v záhrade zámku Lysice (Česká republika) počas stretnutia výtvarníkov, ktoré pravidelne organizuje Spolek přátel naivního a amatérského umění. Upútalo ma ako so zjavným zaujatím sleduje umelcov počas ich tvorby a ako potom hľadá čo najvhodnejšiu pozíciu pre fotografovanie.

Vtedy som netušila, že ten domnelý fotograf je človek, s ktorým ma spojí priateľstvo a vášeň pre naivné umenie. Človek, ktorý má obrovskú zásluhu na podpore neprofesionálneho a naivného umenia, a to nie len v Čechách. Aby jeho životný príbeh a zážitky spojené so svetom naivného umenia spoznali aj ďalší, oslovila som ho s nápadom na rozhovor. Na moju veľkú radosť súhlasil.

Pokiaľ viem, tak Tvoja profesionálna pracovná dráha nemá nič spoločné s umením. Ale napriek tomu, či práve preto, venuješ veľa úsilia a voľného času podpore neprofesionálneho umenia a výtvarníkov. Prečo?

• Je to jednoduché - protože se mi naivní umění líbí. Také se domnívám, že každý, pokud mu to podmínky jen trochu dovolují, by měl něco nezištně dělat i pro ostatní a nakonec pozná, že i to jej naplňuje. 😊

A čo Ťa priviedlo práve k naivnému umeniu?

• Naivní umění se mi vždy líbilo svojí barevností, jednoduchým viděním světa kolem nás a jasným motivem. Jednou jsem byl pozván na vernisáž moderního umění a kamarád galerista mi nabízel možnost koupě jednoho z obrazů za "výhodnou" cenu a dost ho rozčililo, když jsem mu řekl: "Jirko, nechci jej ani zadarmo - nic mi to neříká a nevím, co by jsem s ním dělal". A právě při shlédnutí vystavených obrazů Jana Hrušky jsem si uvědomil, že se mimoděk usmívám a cítil jsem vnitřní klid.

Vždy ma zaujímalo ako sa človek môže stať zberateľom umenia. Ako to vidíš ty?

• I když se domnívám, že "sběratel" je příliš silný výraz, tak pokud se mi nějaký obrázek líbí, tak se jej snažím získat. Poprvé jsem tuto touhu pocítil když jsem poprvé uviděl obrázky Jana Hrušky věnované radnici v Brně Řečkovicích a trvale vystavené tamtéž.

Získavaš obrázky pre seba, pre nejakú svoju zbierku alebo ako je to vlastne? Chceš sa s umelcom aj osobne spoznať predtým, než jeho tvorbu zaradíš do zbierky?

• Nevykonávám tuto činnost systematicky a proto se ani nepovažuji za sběratele, sbírku však vytváří "Spolek přátel naivního a amatérského umění" jehož založení jsem inicioval po shlédnutí galerie naivního uměnív Trebnje (Slovinsko), kam jsem se za jedním z Hruškových obrazů také vypravil. Zaujalo mě jakým způsobem tato sbírka vznikala a proto jsem jejich "know-how" přenesl do České republiky a ve spolupráci s dalšími členy Spolku jsme na státním zámku v Lysicích zorganizovali již 6 mezinárodních setkání naivních umělců, kdy letošní ročník nám překazil koronavirus. Zde musím zmínit i další dva partnery, Ladislava Pukla jako předsedu Spolku, který se o naivní umění zajímal již více než 45 roků, účastnil se i setkáni naivních umělců v Trebnje a mnoho z nich osobně zná a Martinu Rudolfovou, kastelánku zámku v Lysicích, která zajistila prostory pro "tvoření" s kouzelnou a neopakovatelnou atmosférou. Principem je, že náš Spolek pozve vybrané naivní umělce na týdenní setkání do zámku v Lysicích a ti jako odměnu darují zde vytvořená díla Spolku. No a když se mi některé z děl líbí, tak se domluvím na odkoupení a je pro mne samozřejmě velkou výhodou, že jsem se s autorem poznal a když se na dílo podívám, vybaví se mi i chvíle, které jsme společně prožili.
  

foto: Medzinárodné stretnutie naivných výtvarníkov "In memoriam Jana Hrušky" na zámku Lysice, Česká republika, v roku 2019

Ako na Teba pôsobia naivní a neprofesionálni umelci? Máš medzi nimi aj priateľov?

• Doposud všichni, se kterými jsem v rámci tvůrčích setkáních v Lysicích setkal byli bezvadní lidé, i když samozřejmě každý z nich byl trochu jiný a bylo také zajímavé pozorovat, jak se jejich povahové vlastnosti projevují v jejich tvorbě. Stejně jak se říká, že pes se podobá svému pánovi, tak i zde lze vypozorovat určitá podobenství. Vzhledem k tomu, že na lysických setkáních panovala vždy velmi přátelská atmosféra a vždy jsem se ve společnosti účastníků cítil velice příjemně, konstatuji, že všechny, se kterými jsem se na setkáních setkal považuji za přátele a snad i oni by to řekli o mně. 😊

Určite máš veľazaujímavých príbehov a zážitkov.

• Zážitků mám hodně, ale vybral bych jeden z dovolené nařecké Krétě. V roce 2018 jsem navštívil středověkou benátskou pevnost vobci Fragokastello, ve které byla čerstvě instalována stálá výstava krásnýchlidových výšivek a kouzelných obrazů místního starousedlíka pana Kanakise Geronimakise. Obrazy dokumentující lidové zvyky a řemesla mne tak zaujaly, žejsem se tam, k radosti mé manželky, v roce 2019 vrátil a pokoušel se namalíře doptat. Nebylo to jednoduché, neboť ani pokladní v muzeu s jehoobrazy a ani místní obyvatelé o něm nic nevěděli. Pomohla mi náhoda, když jsemv jednom místním obchůdku s nezbytným stolkem s několika židlemi připravenémpro malé občerstvení místních zákazníků, kde jsem se také marně doptával, nastěně uviděl jeden z jeho obrázků s nezaměnitelným rukopisem. Jak jsem seposléze dozvěděl, byl to dárek majiteli obchůdku a jeho hostům - a až potési majitel vzpomněl na místního občana, který obrázek namaloval. Pan Kanakis Geronimakis, který snad oslavil letos 94. výročínarození se narodil ve vesničce Vouvas na jižní Krétě a tento kraj v podstatěcelý život neopustil. Citlivě vnímal těžký život vesničanů a protože jejichúsilí mu bylo blízké a nechtěl, aby se na život na jižní Krétě v regionu Sfakiazapomnělo, tak se stal místním amatérským «historikem» a události, včetnělidových zvyků a tradičních řemesel popsal v mnoha publikovaných článcích a v15 publikacích. Pro lepší představivost vytvořil v přirozeně naivním stylubezpočet kreseb a obrázků, kterými své knihy doplnil a ilustroval.

A stretol si sa ním?

• Ano, krátce jsem s ním setkal - když se mi konečně podařilo najít místo pobytu pana Geronimakise, kde žije se svou manželkou, tak jsem v malém domečku sterasou zastíněnou pergolou porostlou vinnou révou, s výhledem na moře apobřeží porostlé vinicemi a olivovými háji, na terase za stolem uviděl sedětstarého muže, avšak s bystrým pohledem, který si četl si v silné mnohasetstránkové knize. Jak jsem později pochopil byl to životopis významného místního občana popisujícího život a kde jinak než na jižní Krétě. I když byl na svůj věk duševně velice čilý, tak vzhledem ktomu, že pan Geronimakis mluvil jen řecky, s pár německými slovy které znal zdoby německé okupace za druhé světové války, bylo velice obtížné se s ním dohodnout na tom koho hledám a o co mi jde. Pochopil až když jsem mu ukázal obrázky jeho obrazů, které jsem měl z předchozího roku stále uložené v telefonu- oj, jaká je to výhoda těchto nových technologií. Poté mě pozval ke stolu apřivítal mě místní rakií a nezbytnými sladkými suchary. Ve zvláštnímspolečenském «rozhovoru», kdy jsem mu vysvětloval o co mi jde a on «vykládal»,jak jsem chápal, o jeho životě, jsme strávili asi hodinu a až poté mi ukázalsedm svých zbývajících obrazů a nakonec svolil, že mi tři z nich odprodá. Porozloučení jsem na něj často vzpomínal a stále lituji, že jsem se s tímtooduševnělým člověkem nedokázal hodnotněji domluvit a načerpat něco z jehovědomostí a životních zkušeností. Alespoň něco jsem si o něm následně vygooglil a i ostatní se tak mohou o něm něco více dozvědět😊- https://www.wkistler.de/more4/gall_g1.html. Domnívám se, že jsem byl první, komu obrázky odprodal.

Máš svojho obľúbeného autora alebo typ tvorby? Alebo je nejaké dielo, ktoré si obzvlášť ceníš?

• Nemohu říci, že bych měl vyloženě oblíbeného autora, ale srdeční záležitost je tvorba Jana Hrušky, ale třeba i Tvoje obrázky, ze kterých přímo čiší něžnost a čistota duše a dnes vím, že taková skutečně jsi. 😊

Ďakujem, to si ma potešil. Je to pre mňa veľké ocenenie od Teba. A ako vníma Tvoju vášeň pre naivné umenie Tvoja rodina?

• Některá díla se jim líbí a obzvlášť manželka má mezi naivními autory vysloveně oblíbence, na rozdíl od obou dcer - zatím, pozitivnější vztah - jinak bychom je ani nemohli mít doma vystavené. 😊

Myslíš si, že nastane niekedy chvíľa, že bude zbierka obrazov pre Spolek kompletná?

• Tak taková sbírka nikdy nemůže být kompletní, neboť i evoluční vývoj probíhá i v naivním umění a další a další umělci se stále objevují. Limitující pro činnost našeho Spolku jsou samozřejmě i finanční prostředky, bez kterých bychom nemohli setkání pořádat. V dnešní době však i v naivním umění převládá komerce, což je jistě pro umělce dobré, ale na druhou stranu mnohdy díla ztrácí vlastní identitu. Vždyť dle jednoho konzervativního a přísného kritéria by za "pravé" naivní umění mělo být považováno jen to co je vytvářeno pro vlastní radost tvůrce, bez ohledu na okolí a jakýkoliv benefit, a to ať hmotný, či nehmotný - tedy intuitivně, ale takových je v dnešní globalizované době skutečně velice málo a doposud jsem osobně poznal snad jen tři nebo čtyři. Ale podle tohto kritéria by vlastně naivní umění snad již ani neexistovalo a to určitě nechceme.

A na záver: Čo by si poradil niekomu, kto by si chcel založiť zbierku umenia. Čomu by sa mal vyvarovať alebo existuje nejaká základná "zberateľská" rada?

• Záleží na tom, jakou sbírku by si představoval - zda sbírat jen to co se mu líbí a nebo vytvářet ucelenou kolekci od různých autorů a případně i z různých epoch jejich tvorby. Záleží také na tom, zda sbírat jen díla od autorů, které poznám a tím k nim mít i osobní vztah a nebo je sbírat pro uložení volných finančních prostředků s představou jejich budoucího zhodnocení. Určitě je však dobré si o naivním umění alespoň něco nastudovat a rozhodnout se, co vlastně chci sbírat. Tyto knížky vycházely v bývalém Československu zejména v 60 tých letech a pravděpodobně i proto, že v Bratislavě se konaly pravidelné mezinárodní výstavy. Mně osobně nejvíce dala knížka od jednoho velkého sběratele naivního umění pana profesora Antona Kollára "Jak jsem poznával a sbíral naivní umění", a to i přesto, že vnitřně se vším co je v ní uvedeno také nesouhlasím.

Adžana Modlitbová a Vladimír Jandásek s jedným obrázkom pre zbierku

Spolku přátel naivního a amatérskeho umění.

Ing. Vladimír Jandásek - člen Rady Spolku přátel naivního a amatérského umění. Okrem iných aktivít podporujúcich naivnú tvorbu a výtvarníkov sa zaslúžil o založenie a sústavné rozširovanie zbierky naivného umenia vytváranej v rámci tohto Spolku.

Spolek přátel naivního a amatérského umění, z.s. (ďalej "Spolek") - dobrovoľné, nevládne a neziskové občianske združenie so sídlom v Tišnove, Česká republika. Účelom a poslaním Spolku je predovšetkým podpora a popularizácia naivného umenia a jeho autorov, vytvorenie zbierky naivného umenia a organizovanie verejných akcií propagujúcich naivné umenie. Jednou z hlavných činností Spolku je organizovanie pravidelných medzinárodných stretnutí naivných výtvarníkov "In memoriam Jana Hrušky".

Viac informácií o činnosti a aktivitách Spolku môžete nájsť na www.naivniumeni.cz

Text: Vladimír Jandásek a Adžana Modlitbová

Foto: Vladimír Jandásek a jeho archív